Univerzální sci-fi

Hrálo se to, ale dávno. Nikdo si to už nepamatuje. Nikdo nemá čas. Nikomu se to nehodí. Nikdo nechce hrát s Isteníkem. Nikdo vlastně nechce hrát s nikým. Caban stejně nepřijede. Přesto je třeba zúčtovat. S tímto představením, s celým sci-fi žánrem, s divadlem vůbec. Enterprise se ještě jednou vrátí, aby byla definitivně zničena. Pokud vám to zní namyšleně, vězte, že na namyšlenosti je tento kus založen. Speciální derniérová edice představení, které bývalo v roce 2239 velmi populární. 

_

„V hlubokém vesmíru, daleko za planetou opic, tam, kde ani Impérium nevrací údery, tam, kam nikdy nezavítala loď Enterprise na své pouti a kde se i černá díra jeví jako světlá vyhlídka, přistávají na kosmem zapomenuté planetě tři muži: Američan, Rus a Čech. Ptáte se: zase ti tři? Ano, zase. Ryze buranský pohled na jeden z nejlákavějších žánrů pod taktovkou divadelní mága Šimona Cabana.“

Sci-fi... Žánr, který vybočuje ze všech uměleckých směrů, stejně jako vybočují jeho fanoušci z dlouhé polední řady v menze. Po jejich vzoru si sci-fi drží ve světle světa prazvláštní pozici něčeho, co baví - ovšem s mrazivou obavou, že to může být skutečné.

Ruku v ruce s vědecko-technickou revolucí se nás sci-fi snaží varovat před tím, co si nikdo z nás většinou nechce připustit. Stejně jako nás k tomu vábí jako můru k modrému světlu v černočerné tmě.

Sci-fi tady vlastně nikdy nebylo, aby nás v pravém slova smyslu bavilo. Ale dává svým fanouškům naději, že za hranicí naší galaxie je něco většího, než náš život mezi Venuší a Marsem. Že mohou cestovat v čase a změnit všechno špatné. Podívat se do paralelních vesmírů, kde nejsou třicátníky bydlícími u maminek, které jim chtějí vyhodit tričko s Darth Vaderem, ale kde jsou hrdinové! Kde se přátelí s Vulkánci a se světelným mečem bojují proti Goa´ldům. Protože tam patří. Ne sem, ne do našeho času a prostoru. Tady žít nechtějí. Tady žít nechceme. Nikdo z vás tady nechce žít...

Michal Rašovský, kreativní producent

„Herci zahrají kohokoli, proto musejí být držení v divadlech. Jinak by v realitě hráli kohokoli a získali šílenou moc.“

Vladimír Kokolia